Ladění
křesadlového zámku
(předem se
omlouvám za případné nesprávné použití českých odborných názvů – znalci nechť
doplní )
Pokud mluvíme o geometrii křesadlového
zámku, můžeme ji obvykle dělit na dvě části a to na dráhu kohoutu
k pánvičce a na dráhu ocilky při odklápění.
Když je kohout v přední
spodní poloze, rameno kohoutu musí ležet na hraně zámkové desky a mít mírnou
vůli od záchytu stoličky. Stolička je záložní záchyt pro ořech v případě,
že kohout nebo ořech selžou. Tento záchyt musí zastavit rotaci ořechu dříve než
dojde k vyvěšení hlavní pružiny ze záchytného háku ořechu. Konec hlavní
pružiny musí být dobře podpírán hákem ořechu i ve spodní koncové poloze. Hák
ořechu musí být navržen tak, aby zachytil
nejvyšší tlak hlavní pružiny, která vyvíjí sílu právě na konci své
dráhy. Souvisí to s tím, že při natahování pružiny kluže konec háku hlavní
pružiny po záchytném háku ořechu, takže v plném natažení je na ořechu
nejkratší páka zatím co při kohoutu ve spodní poloze je páka háku ořechu
nejdelší. U modernějších konstrukcí zámku je tento problém redukován spolu se snížením tření tím, že je
zaměněna tato kluzná část (tzn. konec pružiny) po háku ořechu za třmen, který
mění tření z klouzavého na valivé. Pokud není konec pružiny na konci dráhy
bezpečně zachycen může dojít k rozštípnutí dřeva pod zámkem a nebo ke
zlomení ramene kohoutu. Zámky vybavené třmenem jsou rovněž opatřeny hákem na
stoličce, který je určen k zachycení hlavní pružiny v případě
prasknutí třmenu během práce zámku.
Plocha povrchu pánvičky a
rovina spodní čelisti kohoutu jsou hlavní referenční linie pro geometrii zámku.
V polovině natažení kohoutu tj. na první záchyt ořechu musí být rovina
spodní čelisti rovnoběžná s pánvičkou. Ve spodní pozici musí linie
prodlužená z bodu nejnižšího místa spodní čelisti doprostřed pánvičky
tvořit zhruba úhel 40 stupňů. Kohout musí velmi pevně sedět na čtyřhranu ořechu
a nesmí mít žádnou vůli. Kohout se nesmí v žádném bodě své dráhy dotýkat
zámkové desky dokud nedosedne rameno na hranu desky. Čelisti kohoutu musí být
dlouhé tak, aby bezpečně zachytily pazourek. Šroub horní čelisti musí být dobře
upevněn do kohoutu a vršek šroubu se nesmí nikdy dostat do kontaktu
s ocílkou během pohybu kohoutu. Horní čelist kohoutu má být na vrchní
straně mírně zbroušená směrem dozadu a
dolů což způsobuje to, že je více čelist kloněná při utahování dopředu což lépe
zachycuje kámen na předním okraji čelisti. Rádius zámku je dán vzdáleností od
středu ořechu po hranu spodní čelisti.
Ve sklopené pozici musí
ocílka zakrývat pánvičku tak, aby když se podíváme proti světlu ze strany
zámkové desky nebyly vidět žádné světlé nedosedající netěsnosti. Ocas ocílky se
smí dotýkat pouze pružiny ocílky a ne zámkové desky a to ještě pouze
v odklopené poloze. Nos ocílky musí dostatečně přidržovat ocílku
v kontaktu s pazourkem dokud kámen vykonává dráhu a křeše
z ocílky jiskru až do okamžiku, kdy opustí její spodní okraj. Teprve potom
je ocílka volně odklopená do otevřené pozice a nesmí blokovat cestu jiskrám do pánvičky. Síla pružiny ocílky je
v rovnováze se silou hlavní pružiny. Hlavní pružina musí být schopná
křísnout kamenem přes celou ocílku s minimální ztrátou rychlosti zatímco
pružina ocílky musí udržet kontakt mezi kamenem a ocílkou. Kámen vytváří jiskry
odškrabáváním neparných horkých částeček z ocilky. Na správně zakalené
ocílce budou jiskry bohaté a bílé což značí správnou teplotu. Na měkké ocílce
není dostatečné tření, aby vznikly dostatečně horké jiskry. Na ocílce příliš
zakalené nevzniknou jiskry, protože je příliš tvrdá na to, aby kámen vyškrábl částečky kovu. Správně
zakalená ocílka vykazuje obvykle v testu tvrdost 55 stupňů Rokvelovy
stupnice. Je to přibližně ta samá tvrdost jako u kvalitní čepele nože
z černé oceli. Více o kalení pánviček viz. část kalení oceli. Pozn.
překladatele část o kalení oceli bude možná přeložena v budoucnu.
Tření je největší nepřítel
každého zámku. Výrobci zámků ušli dlouhou cestu při hledání jak snížit tření.
Třmen na zavěšení hlavní pružiny redukuje tření změnou kluzného tření na valivé
tření. Objevuje se také rolna umístěná nakonec konec pružiny ocílky, která snižuje tření převodem z klouzavého na
valivé. Různě bývá také upraveno uložení ořechu což dohromady dalo vzniknout
kategorii tzv. zámků bez tření - friction less. Každá část zámku, kde dochází
k dotyku kov na kov by měla být vyleštěna a dobře namazána. Deska zámku
musí být perfektně rovná a hladká zejména na vnitřní straně. Ořech by se měl
dotýkat zámkové desky a stoličky pouze ve dvou bodech a to tam, kde prochází
osa ořechu hlavní deskou a v ose zavěšení do stoličky. V těchto
místech nesmí být žádná nadměrná vůle. Pokud má zámková deska nebo stolička
vychozený otvor je důležité součásti opravit a nebo vyměnit. Nemusíte se bát
vyleštit všechny části zámku. Leštěné povrchy jsou navíc více odolné proti
korozi. Pozor je potřeba dát pouze na to, aby nadměrným leštěním nebylo
dosaženo zmenšení součástí při jejich funkčních rozměrech a nebo aby nedošlo ke
snížení pevnosti.
Pazourky jsou obvykle
oblíbenější než řezaný achát tvz. umělý kámen. To jestli je kámen otočen hranou
nahoru nebo dolů záleží na zkušenosti použijte to co vám u vašeho zámku nejlépe
vyhovuje. Sklon dolů dává delší dráhu, na kterém kámen křeše jiskru na povrchu
pánvičky a to zejména u některých zámků. Počáteční úhel roviny kamene nemá být
90 stupňů vzhledem k líci ocílky, ale měl by být o něco větší, aby byla
zajištěna funkce odškrabávání z povrchu a úhel 90 stupňů také velmi
zkracuje životnost kamene, protože udeří do ocilky prakticky kolmo. Kámen nesmí
být utažen velmi tvrdě v čelistech kohoutu, a proto se používají pro
podložení kamene hlavně dva následující materiály a to buď kůže nebo olovo.
Kůže je nejobvyklejší a olovo je užíváno hlavně ve velkých vojenských zámcích.
Kůže pomáhá kámen pružně a pevně uchytit v čelistech což způsobuje lepší
počáteční kontakt a zvyšuje životnost kamene. Současně to znamená lepší
odškrabávání, které způsobuje množství jisker. Na to, aby byl kámen držen pevně
je potřeba, aby byl zasunut co nejhlouběji do čelisti tak jak je možné. Hloubku
zasunutí lze zmenšit vložkou z olova nebo kůže do čelisti za kámen.
Jakmile dojde ke kontaktu kamene se šroubem způsobuje to poškození zadní strany
kamene. Mezi dnešními střelci z křesadlových pušek existuje jedno
netradiční, ale velmi výhodné řešení a to je nalepení kamene do kůže. Lepidlo
musí být odolné vodě a rozpouštědlům a
obvykle se používá gelové vteřinové lepidlo. Šroub čelistí bývá provrtán pro
lepší utažení čelistí. Drážka je pravděpodobně na starých zámcích častější.
Drážka na šroubu ovšem neodpovídá dnešním moderním šroubovákům. Použití
moderních šroubováků ničí tuto drážku. Je potřeba použít specielní nářadí nebo
plochý kus kovu, který je přizpůsoben drážce přímo na míru.
Udržujte váš křesadlový kámen
ostrý a čistý. Čistota je velmi důležitou součástí schopnosti vytvořit
jiskru schopnou zapálit. Hlídejte si
takzvaná zrcátka (v angličtině tzv. shiners). Když odstraňujete zbytky prachu
odstraňte každé zrcátko. Zrcátko je název pro malá místa, která vznikají na
kameni při používání. Skutečně mají kovovou barvu, a proto se jim říká zrcátka.
Existuje jednoduchá metoda,
jak znovu oštípat hranu vašeho kamene. Potřebuje to pouze malou pomůcku.
Vezměte velký hřebík 3-3,5 palce což je asi tak naše 100 a odštípněte špičku.
Na odštípnutém konci upilujte schod do poloviny průměru dlouhý 3-4mm. Zapilujte
povrch u spodní strany schodu, tak aby byl plochý a ne kulatý jako původně u
hřebíku. Nemusí to být mnoho stačí asi tak 1-2mm. Potom nástroj zakalte
vyhřátím nad plynovým hořákem a zakalením ve vodě. Tento nástroj umožňuje jemné
oštípání přímo na kameni upnutém do čelisti kohoutu. Kohout natáhněte do krajní
polohy, nasaďte schod nástroje na přední stranu kamene, úhel s rovinou
spodní čelisti (pochopitelně s ohledem na způsob pnutí kamene) by měl být asi 30 stupňů svisle. Potom malým
kladívkem lehce poklepáváme na hlavu hřebíku ne příliš silně. Měli by se
odštěpovat drobné štěpinky kamene, a když postupujeme po celé délce přední
hrany kamene mělo by dojít k pěknému rovnoměrnému obnovení ostré hrany
pazourku.
Pánvička nesmí být nikdy
naplněna až do bodu, kdy zakryje prach zátravku. Jestliže je zátravka prachem
zakrytá, pak prach odhořívá postupně
dolů dokud ji neodkryje a teprve potom dojde k zápalu. Klíčem k jisté
ráně je udržet zátravku čistou tak, aby
horké hořící plyny mohli proniknout do zátravky a zapálit dávku prachu
v komoře. Způsobů jak udržet zátravku nezakrytou je několik počínaje tím,
že se dávkuje zhruba jedna třetina až jedna polovina objemu pánvičky nebo, že
se zaklepe na plošku ze strany tak, aby se prach zklepal,z vnější strany pánvičky směrem od zátravky a nebo
odhrnutím prachu směrem od zátravky. Některé staré dobové zámky mívaly
prohlubeň pánvičky skloněnou mírně směrem od zátravky. Pro správné a rychlé
zažehnutí dávky prachu je potřeba nasypat na pánvičku pouze takové množství,
které je potřeba skutečně k zápalu. Toto množství se dá určit pouze
pokusně. Prach na pánvičku by měl být 4F nebo jemnější. Jemný prach zapaluje
snadněji a rychleji.
Čistící jehla slouží na dva
důležité účely. Jeden je čištění a druhý pro otevření kanálku pro prošlehnutí
horkých plynů. Pro spolehlivé zapálení je obvyklá praxe vložit jehlu do
zátravky před nasypáním prachu a uzavřením ocílky. Někdo dokonce nejdříve
nasype malé množství jemného prachu pro pánvičku a zatlačí jehlou toto malé
množství prachu do zátravky a pak teprve nasype prach na pánvičku. Po vytažení
jehly je kanálek otevřen a je jisté, že je průchozí. Nepokoušejte se naplnit
zátravku prachem a vytvořit jakousi zápalnou šňůru. Nezmenšujte ani
neucpávejte jakýmkoli způsobem zátravku. Vždycky je nejdůležitější, aby měl
plamen volnu cestu dovnitř. Jehly na čištění zátravky obvykle jsou
z mosazného svářecího drátu a jsou doporučeny proto, že taková jehla
nepoškodí ani pánvičku ani zátravku. Vhodná je jehla čtyřhraného průřezu, protože její ostré hrany dobře
čistí zátravku.
Velikost zátravky se pohybuje
mezi 1/16 a 5/64 palce. V metrických rozměrech to je mezi 1.6mm-2mm. Někdo dává přednost poněkud
větším zátravkám u pušek s hladkým vývrtem. Obvykle je nejvyšší rozměr
0.1palce což je 2.5mm.
Čára vedená kolmo
k hlavni přes plochu pánvičky
označuje místo, kde by měl být střed zátravky. Ve skutečnosti nebývá
tato zátravka v tom ideálním středu, ale bývá mírně pod úrovní této linie.
Jestliže je otvor umístěn příliš nízko má tendenci se naplnit střelným prachem což způsobuje často selhání
nebo pomalý zápal. Stejný efekt může
mít také zátravka umístěná příliš vysoko, protože brání průniku částí
nejteplejších plynů vzniklých při vznícení prachu na pánvičce. Pokud je
zátravka umístěna příliš vysoko dá se někdy tato záležitost napravit tím, že se
používá plná pánvička prachu. Často se musí řešit špatné umístění zátravky tím,
ze je nahrazena pomocí zaslepovacího
zátravkového šroubu.
Jedním z problémů
vrtaných zátravek je, že vytvářejí relativně dlouhý malý kanálek
z pánvičky do komory. Použití zátravkových šroubů má několik účelů –
a)nahrazení propálené
zátravky - oheň a koroze jsou hlavními nepřáteli zátravky. Zátravkový šroub
může být vyroben z tvrdého a oproti korozi a opálení tvrdého materiálu.
b)zátravkové šrouby se
používají také proto, aby prach z hlavní dávky z komory se dostal
blíže k horkým plynům z pánvičky. Zátravkový šroub může být vrtán
konkávně z vnitřní strany což způsobí, že prach z komory se nasype až
do této dutiny v zátravkovém šroubu a tím se přiblíží plnějšímu okraji
hlavně a vytváří se tak kratší cesta pro horké plyny, které mají zapálit
obsah komory.
c)zátravkový šroub se použije
k nápravě špatně umístěné zátravky
d)zátravkový šroub umožňuje
lepší a opravy
e)zátravkový šroub umožňuje
po vymontování podsypání malým množstvím prachu v případě, že byla nabita
kule bez prachu
Západka spouště a ocílka musí
pracovat volně, i když jsou jejich vodící šrouby dotaženy na doraz. Závit nesmí
přesahovat do vodící části. Vodící část šroubu musí být vyleštěna. Líc ocílky
(tj.část, která křeše) musí být hladká, ale nikoli vyleštěná. Hrubý povrch
rychle zničí kámen. Líc ocílky by měla mít tvrdost, jak bylo dříve řečeno okolo
56 Rockwellových stupňů. Čistá ocílka křeše nejlépe. Je potřeba ji často
čistit.
Pružiny jsou srdcem vašeho
zámku. Vyleštěte všechny kontaktní místa - např. konec hlavní pružiny, povrch
háku ořechu, povrch pružiny ocílky. Ujistěte se, že se pružiny nedotýkají nikde
jinde funkčních částí, než kde se dotýkat mají. Zejména se to týká konce hlavní
pružiny při plném natažení kohoutu nesmí být opřená o jiné místo na ořechu. Je
dobré pružiny vyleštit kompletně celé, protože leštěné pružiny jsou méně
náchylné k praskání. Každé škrábnutí na pružině je potenciální místo
zlomu. Při leštění pamatujte na to, že pružina nesmí být ztenčená, aby nebyla
snížena její síla. Ujistěte se, že pružina nikde nedrhne během pohybu. Toto
místo bývá obyčejně mezi 1/3-2/3 v rovnováze mezi hlavní pružinou a
pružinou ocílky.
a)použijte vazelínu
k ucpání okraje mezi ocílkou a linií hlavně. Štěrbina mezi hlavní a pažbou
a deskou zámku vytváří kanálek kudy stéká voda přímo do pánvičky. Vyplňte tuto
mezeru 10-18 palců před pánvičkou. Používejte rozumně vosk, protože vosk brzdí
zámek a snižuje jeho rychlost zvláště v chladném počasí.
b)vyměňujte často prach na
pánvičce
c)používejte chránič na
zámek, obal, kterému se říká kravské koleno jestliže je vlhké počasí. Noste
pušku v pouzdře.