Obchod s olovem v éře obchodu s kožešinami

Přeložil Peggy

Olověné nebo cínové předměty byly v každodenním užívání od momentu kdy první Evropan přijel do nového světa a v krátkém čase byly předány místním Indiánům jako dary nebo použity ve výměnném obchodu.

Rozšíření střelných zbraní udělalo z olova neobyčejně důležitou obchodní položku, která hrála velkou roli po staletí při osídlování, v pevnostech, trading postech a na celém frontairu.

V sedmnáctém, osmnáctém a počátkem devatenáctého století nebyly střelné zbraně standardizované a bývalo obvyklé koupit licí kleště při nákupu střelné zbraně. Osady v New Yorku a západní Pensylvánii v letech 1660-87 vyráběly kleště pro jednu kuli a prutové olovo (bars)- hrubé ploché pruty s lisovaným písemným označením, jinde byly nalezeny pruty se skosenými hranami a s vyvýšeným písemným označením, což dává zhruba představu o jejich vzhledu v této době, malé o váze 6-7 uncí (velikost "C" H.B.Co.) a těžké tyče o váze 2 liber.

Hudson's Bay Company má v záznamech velké zásilky olova v období 1687-1740 a potom znovu v letech 1763-1791. V pozdější zásilce byly tři velikosti barů označené [HBC A], [HBC B], a malé [HBC C] pruty. "A" bary byly obvykle dodávany do pevností nebo osad blízko u vodních cest vzhledem k jejich váze 65-75 liber (říkalo se jim "pig of lead" čili olověný prase), používaly se jako balast v spodku lodí, a pak bývaly přetaveny do menších barů pro obchod. "B" bary měly váhu 20-25 liber a byly nalezeny ve vnitrozemí, kam byly pravděpodobně dopraveny koňmi nebo menšími plavidly jako jsou kánoe nebo flat bottom boaty, a byly znovu přetaveny na menší velikost. [HBC C.] bary byly nejoblíbenější pro jejich velikost (6-7 uncí), nejvhodnější k nošení ve vybavení a byly nalezeny v brašnách (possible bags) často spolu s jednoduchými kleštěmi pro jednu kuli - jsou k vidění v řadě muzeí po celé severní Americe. Pravděpodobně to je kvůli jejich velikosti a dostupnosti po tak dlouhé období.

Malé mosazné formy pro různé velikosti kulí byly běžné mezi osadníky a některé byly nakonec předány Indiánům. V r. 1648 BRADFORD psal z Plymouth Plantation, "oni [ Indiáni] mají také formy na lití kulí, na všechny druhy, jak do mušket, pistolí i ptáčnic a dalších...."

Od r. 1750 se obchod rozšířil okolo Great Lakes a do centrální Kanady a se standardizovanými střelnými zbraněmi jako Northwest Guns se profesionálně lité kule začaly stávat stále více oblíbenější, než lití vlastních a dodávky olova v tyčích byly pomalu zapomenuty. Bary pro lití byly ale stále významnou obchodní položkou v mnoha koloniích a na hranici, protože většina výrobců a obchodníků nahrazuje dosud vyráběné pušky s hladkým vývrtem riflemi, které přichází z Evropy a i od amerických firem, a jednotlivé formy a prutové olovo tak stále musely být ke koupi.

V r. 1755 Sir William Johnson psal firmě Colden and Kerly:

"Poslední dodávka střelných zbraní, které jste mi poslali, vůbec neodpovídá! Namísto lehkých indiánských pušek, jak jsem psal, jsem našel staré sflikované muškety. Tak velký vývrt nebudou indiáni nikdy užívat, nikdo z nich by je nenosil, ani kdyby jim platili. Vrátím vám je za účelem výměny za lehké pušky, pokud můžete. Jestliže ne, nechci je."

Johnson psal guvernéru Clintonovi, že jeho sklady materiálu pro indiány byly velmi omezené. Žádal materiál na kabáty, ruffled shirts, "... 20 bobřích cylindrů s mašlí, balík kleští na lití kulí a "labutích kulí" (swan bullets - předpokládám, že jde spíš o hrubé broky). Za dobu, kdy byl Sir William Johnson pověřen jednáním s Iroquoisy, bylo takových žádostí zaznamenáno několik.

Toto bylo zaznamenáno v r. 1792; "Američané se setkali s delegací Chickasawů a Choctawů v Cumberlandu. Dali indiánům několik barů olova protože neměli žádné kule a přidali rifle třem hlavním náčelníkům."

Od 1830 byly již těžba a hutní průmysl dobře vyvinuty, což se projevilo dopravou olova ve velkých "prasatech" o váze kolem 65-75 liber. Stohy prasat stály naskládány a připraveny v přístavech k nakládce na lodi plující po Mississippi a Missouri. Zaměstnanci společností v těchto přístavech řezali "prasata" a ve volném čase lili kule a malé bary, aby tak pomohli plnit požadavky cestujících na těchto řekách pohybujících se na západ.

Obchodní kule byly odlívány v železných, bronzových, nebo mosazných skupinových formách. Okolo r. 1850 bývaly sedmidílné formy pro kule a jedna mosazná nebo bronzová forma na broky (zatím se mi nepodařilo zjistit, jak vypadaly nástroje pro lití broků, ale domnívám se, že šlo o mozazný „cedník“) na soupisu majetku v mnoha pevnostech. Zaměstnanci Fort Union se chvástat svou rychlostí lití kulí a tvrdili, že by mohli někoho doslova zasypat kulemi a broky.

Účet za "vybavení na průzkumnou výpravu" Chouteau z r. 1831 zahrnoval:

1. forma pro 12 barů .....................$4.50

2. 140 prasat po 3 cts...................$4.20

Ještě v r. 1870 James Willard Schultz zapsal prodeje "třicet kulí v plátěných pytlících" Blackfeetům.

Ještě později, asi v r.1883 slévárny olova (těm velkým se říkalo "shot tower" = broková věž) v Baltimore a St. Louis ještě nabízely kule .52 caliber-1/2 unce . Zpravodajství a záznamy lodní dopravy z počátku 20. století dokladují malou ale stálou dodávku broků a kulí stále si nalézající cestu do divočiny.

V chatrči v Hanna-White blízko Ten Sleep v Big Horn mountains ve Wyomingu byla nalezena tyč olova s datem 1880, jedna tyč v Museum of the Fur Trade z této lokality je označená "E.W. Blatchford & Co. Chicago". Eliphalet Blatchford začal obchod v St. Louis v 1850 a byl známý tím, že razil zákazníkovo jméno na každé tyči olova, což jak říká Charley Hanson byla " znamenitá reklama".

Myslím, že jsme prozkoumali broky, kule a pruty olova dostatečně na to, aby jste si uvědomili velikost poptávky a délku období - od počátku kolonií přes éru obchodu s kožešinami až do počátku 20. století, mnohem déle, než by se většinou myslelo.

Nyní dovolte pohled na historii několika málo brokových věží a jejich majitele, bez nichž by historie nebyla úplná.

První shot towers byly založeny na územích Nové Anglie počátkem 18. století a vzápětí v New Yorku a západní Pensylvánie. Roku 1809 John Maclot začal stavět první shot tower západně od Pittsburghu a uvedl ji do provozu v témže roce. V r. 1810 Moses Austin, původce plánu osídlit Texas, postavil další shot tower v Herculaneu, a v r. 1814 se objevil třetí tower s konstrukcí Chrise a Johna Honeyových.

Protože město St. Louis prudce rostlo díky pohybu lidí na západ, průmyslová odvětví rostla spolu s populací a bylo přirozené že k naplnění poptávky byl třeba shot tower. Ferdinand Kennett viděl příležitost zbohatnout a s jeho bratrem Lutherem a Jamesem Whitem to netrvalo dlouho do vyplnění jeho snu. V r. 1836 Saint Louis Shot Tower Company koupila J.H. Alford Company, to byla firma vlastnící skladiště a shot tower v Herculaneu a od 1840 se spojili s výrobcem broků Johnem Lattym založili novou společnost - F. Kennett & Company.

Následující oznámení bylo k vidění v novinách "Missouri Republication":

"Kdo umožní stálé dodávky kulí, broků a malých tyček olova a bude plnit objednávky v nejkratším čase?

JOHN SIMONDS, 24. vod ST., ST. LOUIS. JAN 31, 1849" .

Firma F. Kennett & Company vyhrála konkurs a stala se časem s několika tichými a pojmenovanými společníky spolupodílníkem lodní dopravy a obchodu pod názvem Kennett, Simonds & Company.

V r.1854 Ferdinand Kennett dokončil svůj sen a odešel do výslužby jako neobyčejně úspěšný a bohatý člověk.

St. Louis Shot Tower dodával velká množství olova, broků, obchodních kulí a malých olověných barů na hranici, zmiňují se o něm firmy jako Chouteau, Merle and Sanford, a Chouteau and Valle. Řada jednoliberních barů, půllibeních barů a jejich části jsou nalézány v současnosti v Nebrasce, Wyomingu a Coloradu.

V pěti měsících byl shot tower schopen vyrobit :

1,994,375 liber rozmanitých velikostí broků a kulí

428,460 liber olova v barech

Celkem v pěti měsících : 2,422,835 liber !!

Youle Shot Tower byla postavena kolem r. 1830 na břehu východní řeky, na druhé straně Kipova zálivu na Manhattanu v New Yorku. Majitel George Youle byl znám jako obchodník textilním zbožím a stavitel shot toweru v Longworth's New Directory v letech 1835-1836. Shot tower byl řadu let výkonný a plně produktivní, prodával mnoho výrobků do "hardware stores" v New Yorku a Pensylvánii. Střídavě dodávali pro Indian Bureau, American Fur Trade a řadu dodavatelů na jihu a západě. Jeden z těchto dodavatelů byla Tryon Company of Phila. PA, výrobce Tryon trade gun a Tryon rifle.

Kdy někdo uváží malý objem produktu a srovná ho s velikostí budov a vysoké věže určené k jeho výrobě, zjistí, že proporce jsou ve zřejmém nepoměru. Celá technologie byla pouze deska z mědi s řadou otvorů, umístěná mnoho stop stopů nad nádobou s vodou v patě věže. Roztavené olovo se lilo na desku, teklo přes díry v desce a padalo ve formě kapek do vody, ochladilo se a ztvrdlo - vše v jedné operaci. Pravděpodobně nejtěžší úkol při výrobě broků byl dopravit materiál od paty na vrchol věže a do pecí tam umístěných. Bylo zaznamenáno mnoho nehod, a bylo přijímáno mnohem více dělníků pro vrchní část věže, než pro spodní (druhý důvod byl asi chronická otrava olovem). Myšlenka brokové věže jako památníku nikdy nalezla stejnou odezvu a přitažlivost jako věže majáků, nebo kamenné pevnosti na hranici, přitom taková věž byla místem neuvěřitelného žáru a tvrdé práce v jedovatém ovzduší.

Pracovala v New Yorku až do r. 1868 kdy tu stály už tři brokové věže, ale nová "wind toner" metoda, používající krátký pád proti náporu chladného vzduchu je učinila překonanými. Tento nový proces byl patentován v 1848 firmou T.O. Leroy & Co. z New Yorku a od roku 1873 vlastnili jedinou fungující shot tower v New Yorku .

PRAMENY:

webová stránka o MM Mr. Connora

Další odkazy:

The Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.29, No.3 Buck & Ball Molds for Indians - Charles E. Hanson, Jr.

The Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.32, No.2 American Trade Goods - Charles E. Hanson, Jr.

The Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.9, No.2 More On The St. Louis Shot Tower - The Engages

The Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.10, No.4 The Youle Shot Tower - Charles E. Hanson, Jr.

The Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.14, No.3 Lead In The Fur Trade - Charles E. Hanson, Jr.

Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.22, No.3 Lead Bar From The Hanna-White Cabin - Miles Gilbert & Wayne Rogoski

The Museum Of The Fur Trade Quartely Vol.3, No.3 The St. Louis Shot Tower - Charles E. Hanson, Jr.