Trapperské střelecké soutěže
Protože
moje myšlenka vždy byla přiblížit se v Trappers´ Corralu co nejvíce
historickým soutěžím a disciplínám, začal jsem studovat dostupnou literaturu.
Hlavním vodítkem byly pro mne kapitola "Old-Time Shooting Matches" a
"Rendezvous & Shoots" z Buckskinnigu.
V
době, která nás zajímá, probíhaly zpočátku střelecké soutěže téměř výlučně jako
sázky. Tomu odpovídala i pravidla (velmi jednoduchá) a terče (také velmi
primitivní).
Terč
byl obvykle jednoduchý světlý obrazec čtyřhranného či okrouhlého tvaru, který
vznikl oloupáním kmene, povalením špalku a pod. Střed byl obvykle označen
křížem ve tvaru X, kroužkem, nebo jinou značkou namalovanou uhlem, kaší ze
střelného prachu, a pod. Střed byl někdy značen dolarem, nebo značkou stejné
velikosti. Někdy se střílelo také na hořící svíci. Zvláštností bylo tradiční
střílení na hlavu živého krocana umístěného za kládou.
Vzdálenosti
byly různé, od 25-30 metrů[1]
do 200 metrů, přičemž na 25-30 metrů se střílelo na hlavu hřebíku, který byl
částečně zatlučen ve středu terče, nebo na svíci. Obvyklé vzdálenosti ve starší
době (asi do r. 1825) byly 50-75-100 metrů, a na vzdálenost 100m byli údajně
střelci schopni zasáhnout kruh o průměru 6 palců. I když se údaje značně liší,
a dochovaly se spíše záznamy o mimořádných výkonech, lze považovat za
pravděpodobné, že tehdejší střelci s drážkovanými riflemi dokázali na 100 m
zasáhnout cíl o velikosti lidské hlavy, a na 200 m lidskou figuru.
Co
mne zaujalo, byl fakt, že při sázkách byl často velmi důležitý faktor času.
Nestřílel se totiž obvykle pevně stanovený počet ran, ale tolik, kolik dokázal
střelec v daném limitu nabít a vystřelit. Počítalo se, kolika ranami z
vystřelených střelec zasáhl cíl, a teprve v případě nerozhodnosti se odměřoval
soustřel, nebo vzdálenost od středu. Na vzdálenosti do 100 m se většinou
střílelo ve stoje bez opory ("off-hand").
Později
se ustálila střelba na kruhové terče s malým počtem kruhů, obvykle jedním až
třemi. S dokonalejšími puškami se prodloužily vzdálenosti, a střílelo se i na
200 a 300 m. Vznikající soutěže směřovaly vývoj spíše ke střelbě na extrémně
velké vzdálenosti. Přitom vyvinuli američtí střelci i speciální zbraně, a mimo
jiné i polohu v leže na zádech.
Dnešní
trapperské střílení v USA
Američtí
buckskineři provozují střelbu v mnoha různých podobách, počínaje lovem zvěře, a
klasickou terčovou střelbou konče.
Běžně
se střílí na 50 a 100m. Terče jsou
užívány buď moderní papírové, nebo klasické "špalky".
Střílí
se i na zvláštní terče, jako je kývající plechový trojúhelník symbolizující
hlavičku krocana.
Zvláštní
kapitolou moderních soutěží jsou "parkury" napodobující realitu boje
s indiány a lov divoké zvěře. K tomu jsou užívány různé skryté, výklopné a
pohyblivé terče, rozmístěné podél různě složité trasy parkuru, často poměrně
náročné, kde závisí i na rychlosti a obratnosti trapperů. Jedna z fotografií
např. ukazuje trappery brodící řeku, před kterými se najednou objeví terče s
obrazy indiánských bojovníků v životní velikosti. Terče jsou zavěšeny pojízdně
na lanku nataženém šikmo přes řeku. Některé části cesty se zdolávají pěšky,
jiné třeba na kanoi.