Nečekejme od prvního střílení zázraky. Na poprvé je úspěch, když vše správně funguje. Pomalu, v klidu a s rozmyslem odzkoušejme veškeré vybavení a nástroje. Odzkoušejme si zalícení a úchop zbraně, správný postoj a snažme se fixovat si návyky při nabíjení a střelbě. Snažme se udržet zalícení a zamíření, klidně spouštět a nestrhávat při tom.
Pak můžeme přistoupit k další činnosti a tou je „nastřelování“ zbraně.
Nejprve je třeba potvrdit zvolenou dávku prachu. Na to je vhodný terč zavěšený na obvyklou vzdálenost (puška 50m, pistole a revolver 25m), nebo zpočátku i na vzdálenost výrazně menší (i poloviční). Vhodný je čistý papír místo terče. Nastřelovat je vhodné v sedě u stolu, s oporou rukou i zbraně, tak aby byl vyloučen pohyb zbraně. Je vhodné svěřit počáteční nastřelování zkušenějšímu kolegovi. Ve finále si ale každý střelec musí zbraň vyladit pro své ruce a oči!
Zpočátku není důležité, aby byly všechny zásahy v centru terče. Důležité je, aby měly co nejmenší soustřel (rozptyl). Snažíme se mířit stále do stejného místa – je možné si ho označit třeba výrazným křížem ve tvaru X. Pokud dosahujeme přijatelného rozptylu, můžeme teprve přistoupit k ladění mířidel. Je-li naopak rozptyl neúměrně velký, je třeba pátrat po příčině. Jednou z nich může být menší špatná dávka prachu. Můžeme tedy mírně zvyšovat, nebo i snižovat dávku a sledovat změnu rozptylu. Pokud je stále nepravidelnost střelby velká, zkuste půjčit zbraň zkušenému kolegovi. Pokud je příčina „v rukách“, je to mimo rámec našeho textu.
Pokud se podařilo dosáhnout soustřelu, ale ten je umístěn mimo střed terče, můžeme přistoupit k velmi opatrnému ladění mířidel. K tomuto ladění patří několik základních rad.
U moderních zbraní bývají mířidla stavitelná mechanicky výškově i stranově. U předovek obvykle jsou stavitelná pouze stranově, a to zaklepáním v „rybině“. Výška se upravuje obvykle zapilováním mušky nebo prohloubením zářezu v hledí. Přitom je nutné si uvědomit, že změna u hledí je jemnější než u mušky. Někdy střelci tápají při určování směru „zaklepání“ mířidel. Pak je na řadě pomůcka – veršík „Kam muška, tam puška“ – který znamená, že když puška střílí do prava, je muška příliš vlevo, a zaklepává se doprava. Když puška nese dolů, je muška vysoká a snižuje se pilováním. U hledí je to naopak! Když puška nese nahoru, propiluje se hlubší zářez v hledí, nebo se musí vyměnit muška za vyšší.
Obvykle se považuje za ideální když zbraň nese na střed terče při míření na střed spodního okraje černého pole terče. Při míření na černý střed je totiž obrazec v mířidlech špatně „čitelný“.
Pokud se nám podaří naladit nastavení mířidel, je vhodné je zajistit a zároveň označit pozici zaklepnutím rybiny malým sekáčem nebo důlčíkem.
Na konec bych upozornil, že k ladění mířidel je potřeba přistoupit až po důkladném zastřílení, kdy jsme si jisti, že případné problémy nejsou způsobeny „rukama“.